První výprava k vodě
7.2.2011 Navštívené revíry, Trvalý odkaz
Po několika ošklivých dnech se blížil víkend s předpovědí větrného, ale slunečného a poměrně teplého počasí. Výprava s Matějem byla jasná volba, jenom jsem musel vybrat cíl. Určitě k vodě, určitě tam, kam bychom potom chodili chytat a určitě ne nikam daleko. Vylučovací metodou jsem došel k rybníku Řehačka. Tento rybník patři spolu s dalšími do revíru 411 164 - LABE 19 A a v jeho těsné blízkosti protéká Labe, které se stalo checkpointem naší trasy. Vzhledem k turistickému výkonu Matěje, jsem cestu naplánoval podle západního břehu směrem k hrázi, dále podle lesa k Labi a tou samou cestou zpět. Předpokládána dálka trasy byla něco kolem 1,5 km. Později se ukázalo, že výběr trasy a délky byl naprosto dostačující. Celá tato výprava měla i podružný cíl, a to zmapovat terén pro další případný výlet, ale tentokrát už s plnou polní, vlastně rybářskou.
Čas odjezdu jsem nechal náhodě, maximálně však do půl desáté. Budík jsem večer nenastavoval. Stejně existovalo vysoké riziko brzkého Matějova vstávání, takže ani nebyl důvod. Probudil jsem se kolem půl sedmé, všude ticho a tma. Potichu jsem vylezl z postele a s dobrým pocitem ranního ptáčete jsem šel připravovat snídaně a svačiny na cestu. Přípravy mě tak „uchvátili“, že jsem si nevšimnul ručiček na hodinkách. Bylo už po čtvrt na osm a Matěj ještě spal. Na prstech jedné ruky by se dalo spočítat kolikrát za dva a půl roku spal takhle dlouho…. Největší nebezpečí číhalo v podobě přítomnosti maminky v ložnici. Kdyby se totiž Matěj při cestě z pokojíčku vydal, místo doprava, doleva a šel by za mámou do ložnice, tak naše (pak už jenom moje) výprava končí v začátcích. Naštěstí se mi podařil odchyt přímo u dveří z pokojíčku. Při dotazu na maminku jsem ji patřičně zazdil a vzal Matěje do obyváku. Svačina v podobě rohlíků se salámem, půl červené papriky, půl okurky a teplého čaje v termosce byla zabalena. Na poslední chvíli mě napadlo, že by bylo prima mít s sebou nakrájený chleba. To jenom pro případ kdybychom tam náhodou narazili na nějaké vodní zvířectvo v podobě, nedej bože, labutě. Všechno máme sbaleno v budoucích rybářských krabičkách od rodinného balení kempingového salátu a přichází nejstresovější okamžik odjezdu – oblékání. Naštěstí Matěj spolupracuje, takže jsme za chvilku oba v tůristickém a odcházíme do auta.
Na cestě dlouhé, celých, deset kilometrů, jsem dokázal zabloudit. V pátek večer jsem musel provést tvrdý reset telefonu a tím pádem jsem si smazal „moji“ navigaci. Vzhledem k přítomnosti map a navigace od výrobce telefonu jsem si řekl, že si moji navigaci doinstaluji až v sobotu večer. Bohužel se tento krok ukázal býti špatným. Navigace mě tvrdošíjně chtěla protáhnout přes zatarasenou příjezdovou cestu k vrátnici podniku KOVONA. Značka, průjezd zakázán, byla od pohledu starší než já, tak nechápu, proč nemohlo na mapách dojít k nějaké aktualizaci. Vypínám navigaci!! Beru stařičkou automapu a kontroluji si mojí představu o následné cestě.
Při odbočování na polní a lesní cestu jsem začal mít obavy nejen o auto. Cesta byla bahnitá, místy neprůjezdná. Jenom nezapadnout….jenom nezapadnout. Bahno smíšené se slámou, které lítalo od kol, se lepilo všude možně po obvodu auta. Ani ve skrytu duše jsem si nedal do souvislosti kvalitu příjezdové cesty a terén kolem rybníka. Na konci cesty jsem zaparkoval na malém travnatém ostrůvku. S pocitem pevné půdy pod nohama jsem začal vystupovat z auta. Ihned po došlápnutí jsem poznal, že tento výšlap se zapíše bahnem do historie našich výletů. Další z přírodních živlů, který mě rmoutil, byl vítr. Celkem silný, celkem studený. Matěje jsem namazal patřičnou vrstvou krému, vyndal foťák, vzal brašnu a šli jsme. Kolem rybníka bylo několik desítek krtinců, zajímavé je, že jsem si doposud nespojoval krtince s přísadou do vnadící směsi…J Vytáhl jsem foťák a začal jsem si fotit místa vhodná k lovu. Pomalým tempem jsme došli na hráz s informační cedulí patřící do naučné stezky „Krajinou Rudolfa II“. Kontrola syna dotazy na zimu, žízeň, hlad a čůrání. Vše v pořádku. Vydáváme se tedy kolem lesa k Labi. Jestli jsem si myslel, že jsme od auta šli v blátě, tak mě to měl tento úsek velice pečlivě vymluvit. Mírně nakloněná a velice bahnitá „cestička“ vedla kolem hluboké orby na straně jedné a dřevnatých pozůstatků bodláků na straně druhé. Boty byly čím dál těžší. Cítil jsem, jak mi tíha nabaleného bahna začíná zouvat boty. Matěj mlčel a drživ mě za ruku šlapal přede mnou. Nedával jsem tedy na sobě nic znát a předstíral, že bahnité koule na nohou jsou naprostou běžnou součástí života. Konečně jsme dorazili k Labi. Krásný travnatý břeh ve tvaru velké lavice byl pro odpočinek jako stvořený. Na Matějovu objednávku jsem začal vybalovat rohlíky a papriku. Posadil jsem ho do závětří velkého břehu a začal servírovat. Udělal jsem pár fotografií a sledoval jsem rozbouřené Labe. Foukal takový vítr, že bylo občas vidět na vlnách bílou čepičku vodní pěny. Nad hlavou proletělo hejno kormoránů, no jo no. Jablko nespadlo daleko od stromu ani tentokrát. Po vzoru mé ženy – u vody vyhládne – ládoval Matěj do sebe druhý půlrohlík a několikátý kus papriky. Vše patřičně zapíjel vodou z čutory. Okruh základních kontrolních otázek jsem si dovolil zúžit na zimu a čůrání, zato jsem přidal dotaz na návrat. Na vše se mi dostala odpověď v podobě vrcení hlavou.
Chvilku potom co dojedl poslední kus papriky, jsem ve větru zaslechl: deme domů. Nejsem proti. Balím krabičky zpátky do tašky a psychicky se připravuji na blátivou cestičku k domovu. Matěj zanevřel na mojí stabilizační pomocnou ruku a našel si radši klacek. Po tom, co Matěj málem zahučel do brázdy, jsem dostal klacek na starost já. Samozřejmě s patřičným upozorněním, že se nesmí vyhodit. Aspoň bude čím ošťourat bahno z bot. Cesta zpátky nebyla už tak náročná. Vítr se trochu uklidnil a nebe vyčistilo. Rozloučili jsme se sluncem zalitou hladinou rybníka a já jsem pomalu začal přemýšlet, jak to uděláme s přepravou v autě.
Matěj jel domů s botama v kufru a nohama zamotanýma do mikiny a já jsem se rozhodl být za prase.
Jsem rád, že Matěj vydržel u vody při nic nedělání celkem dlouhou dobu. Doufám, že při rybaření to bude ještě lepší a nestanou se z rybářských výprav pouze návštěvy. Malý recept na udržení ho u vody by mohla být velká zásoba papriky.
Průměrná známka: 3,14