Honza
25.1.2011 O nás, Trvalý odkaz
Takže od začátku. Je mi třicet a chystám si udělat rybářský lístek a koupit celosvazovou povolenku. To je stav platný k 25. 1. 2011. Doufám, že 26. 2. 2011 se to změní a budu mít už v plánu jenom tu povolenku.
Jak to celé začalo? Asi největší "vinu" nese můj děda z tátovi strany. Jelikož umřel, když mi bylo pět let, tak mám veškeré informace zprostředkované mojí ségrou nebo tátou. Byl to rybář s velkým R, chytající Candáty jako noha s vybavením, nad kterým by v dnešní době ohrnul nos i bezdomovec (myšleno z dnešního pohledu - ve výbavě byly velice kvalitní děličky zn. Shakespeare, na které začínal po letech chytat i můj švára, takže dnes cca 40ti leté pruty a stále jedou). Jezdil na mopedu s malým kyblíkem, dvěma pruty a kabelou, ve které měl vše potřebné pro rybolov (vezírek, podběrák a nezapomenutelné plechové krabičky od mýdla značky ELIDA s konvalinkami na obalu, ve kterém se krčilo vše potřebné. Přes překlápěcí víko brašny nesměla chybět podepnutá rozkládací malinkatá stolička s červenýma nožičkama a khaki plátnem.). Po dědovi mě zůstaly historky a vybavení. Už jako malý kluk jsem chodil do rybářského kroužku a snažil se o lístek. Dneska už ani nevím, co se stalo, že jsem to nedodělal. Pamatuju si ale, že jsem do toho byl strááášně zažraný. V parku jsem cvičil správnou techniku náhozu, háčky srovnané a tisíckrát přerovnané dle velikosti a díky neustálému převazování čehokoliv, vlasce ubývalo, jako kdybych chytal jenom na vázkách. Potom přišlo dlouhé období temna. Občas jsem si na to vzpomněl, ale nikdy jsem nepocítil takový pocit, jako když jsem byl malý. (foto:Bildergalerie)
Velký zlom nastal, když si "papíry" udělal švagr. Několikrát jsme spolu byli na několikadenních rybách (ne vždy úspěšných). Pamatuji si, jak jsem ho mučil ponocováním do těsné půlnoci a buzením před čtvrtou, protože když se od čtyř může, tak proč spát....Spal jsem v autě, chodilo se pro dřevo, vařilo se v kotlíku, no prostě paráda. Po dvou třech letech tradice opadla a dalo by se říct, že mojí vinou.
Momentální pomatení smyslů začalo nenápadně kolem silvestra letošního roku. Začalo to brouzdáním po internetu, a tak jak se říká, že každá cesta vede do Říma, tak každý dotaz na rybaření z Googlu, vede na MRK.cz. Jakmile jsem zhlédnul první video, tak se to ve mě začalo vařit a nemohl jsem přestat. Bylo mi jedno, jestli to jsou kapři, feeder nebo vláčka, bral jsem všechno, hlavně, že se tam mluvilo o rybách, stálo se u vody a nahazovalo se. Když došlo video na MRKu, přišli na řadu DVD. Maraton videí a instruktážních filmů nebral konce, k tomu se připojilo, víceméně, úspěšné diskutování na MRKu a návštěva knihovny. Největší strach jsem měl z toho, co řekne žena má milená. Bál jsem se jejího názoru na ekonomickou stránku věci. Ale jelikož jsem od začátku měl v plánu chodit na ryby s klukem, tak se mé obavy ukázaly jako liché. Budu rád, když dám Matějovi do života to, co jsem nepřímo dostal od svého dědy, akorát s tím rozdílem, že (doufám) budu po jeho boku a budu mu moct vše vysvětlit a předvést.
Průměrná známka: žádná