Takže od začátku. Je mi třicet a chystám si udělat rybářský lístek a koupit celosvazovou povolenku. To je stav platný k 25. 1. 2011. Doufám, že 26. 2. 2011 se to změní a budu mít už v plánu jenom tu povolenku.
Jak to celé začalo? Asi největší "vinu" nese můj děda z tátovi strany. Jelikož umřel, když mi bylo pět let, tak mám veškeré informace zprostředkované mojí ségrou nebo tátou. Byl to rybář s velkým R, chytající Candáty jako noha s vybavením, nad kterým by v dnešní době ohrnul nos i bezdomovec (myšleno z dnešního pohledu - ve výbavě byly velice kvalitní děličky zn. Shakespeare, na které začínal po letech chytat i můj švára, takže dnes cca 40ti leté pruty a stále jedou). Jezdil na mopedu s malým kyblíkem, dvěma pruty a kabelou, ve které měl vše potřebné pro rybolov (vezírek, podběrák a nezapomenutelné plechové krabičky od mýdla značky ELIDA s konvalinkami na obalu, ve kterém se krčilo vše potřebné. Přes překlápěcí víko brašny nesměla chybět podepnutá rozkládací malinkatá stolička s červenýma nožičkama a khaki plátnem.). Po dědovi mě zůstaly historky a vybavení. Už jako malý kluk jsem chodil do rybářského kroužku a snažil se o lístek. Dneska už ani nevím, co se stalo, že jsem to nedodělal. Pamatuju si ale, že jsem do toho byl strááášně zažraný. V parku jsem cvičil správnou techniku náhozu, háčky srovnané a tisíckrát přerovnané dle velikosti a díky neustálému převazování čehokoliv, vlasce ubývalo, jako kdybych chytal jenom na vázkách. Potom přišlo dlouhé období temna. Občas jsem si na to vzpomněl, ale nikdy jsem nepocítil takový pocit, jako když jsem byl malý. (foto:Bildergalerie)
Velký zlom nastal, když si "papíry" udělal švagr. Několikrát jsme spolu byli na několikadenních rybách (ne vždy úspěšných). Pamatuji si, jak jsem ho mučil ponocováním do těsné půlnoci a buzením před čtvrtou, protože když se od čtyř může, tak proč spát....Spal jsem v autě, chodilo se pro dřevo, vařilo se v kotlíku, no prostě paráda. Po dvou třech letech tradice opadla a dalo by se říct, že mojí vinou.
Momentální pomatení smyslů začalo nenápadně kolem silvestra letošního roku. Začalo to brouzdáním po internetu, a tak jak se říká, že každá cesta vede do Říma, tak každý dotaz na rybaření z Googlu, vede na MRK.cz. Jakmile jsem zhlédnul první video, tak se to ve mě začalo vařit a nemohl jsem přestat. Bylo mi jedno, jestli to jsou kapři, feeder nebo vláčka, bral jsem všechno, hlavně, že se tam mluvilo o rybách, stálo se u vody a nahazovalo se. Když došlo video na MRKu, přišli na řadu DVD. Maraton videí a instruktážních filmů nebral konce, k tomu se připojilo, víceméně, úspěšné diskutování na MRKu a návštěva knihovny. Největší strach jsem měl z toho, co řekne žena má milená. Bál jsem se jejího názoru na ekonomickou stránku věci. Ale jelikož jsem od začátku měl v plánu chodit na ryby s klukem, tak se mé obavy ukázaly jako liché. Budu rád, když dám Matějovi do života to, co jsem nepřímo dostal od svého dědy, akorát s tím rozdílem, že (doufám) budu po jeho boku a budu mu moct vše vysvětlit a předvést.
Průměrná známka: žádná
Komentář ke článku
(foto: archiv)
Matěj je ten mladší z nás. Momentálně (25. 1. 2011) mu jsou dva roky, šest měsíců a dvacettři dnů. Zatím je to absolutní maminčin mazánek, ale tátu má na lumpárny, takže rybářské výlety budou určitě krásným spestřením. Svůj první prut dostal od rodiny mé sestry, která se, kromě ní, celá aktivně věnuje rybaření. Navíc matějův starší strejda pracuje v rybářských potřebách :-) Jako svou první část výbavy dostal křesílko s Garfieldem :-)
První úlovky na nový prut byly sice plastové, ale v budoucnu se to určitě zlepší. Popravdě řečeno, Matěje na ryby poprvé vzal strejda Kamil (čemuž za tento hrdinský krok patří dík). Seznámil se tam s pruty, potrápil hnojňáčky a pohladil a pustil svoji první rybku. Bylo to sice s mojí absencí, ale i tak jsem rád za první kladné seznámení se s rybařinou. To se mu dostalo od těch nejpovolanějších z řad rybářů v mém okolí a hlavně jsem stoprocentně přesvědčen, že proběhlo s láskyplným přístupem. Tímto mé rodině děkuji a už se těším jak všichni vyrazíme na nějakou tu vodu podráždit rybky.
Průměrná známka: žádná
Komentář ke článku
V dnešní době BLOGů je nemyslitelné něco podnikat, ve smyslu konat akci, a nepodělit se o to s okolním světem pomocí sociálních sítí nebo zmiňovaných bolgů. Tento blog jsem založil proto, aby sloužil jako kronika zážitků, postřehů a všeho možného co jsem se synem nebo i sám zažil díky fenoménu rybaření. Doufám, že budu natolik poctivý, že se za pár let budu moct podívat zpátky do minulosti na to, jak jsem vybíral pruty, šel poprvé se synem na ryby a nic nechytil, šel se synem na ryby a zase nic nechytil a mnoho dalších, jistě vždyveselých, příhod.
Nemám v plánu rozdávat adresu na tento blog všem lidem kolem, nechci se stát součástí blogařů, kteří "žíjí" on-line, a proto ani nemám zájem na přílišné popularitě našeho blogu. Doufám, že mi administrátoři můj záměr umožní a pokud tyto řádky čtete, tak zatím umožňují.
